Chcete mít zdravé děti? Přimějte je k pohybu ještě před nástupem do školy

13.10.2018

Lékaři se dnes setkávají u dětí s onemocněními a poruchami, které byly dosud v tak nízkém věku zcela výjimečné. Viníkem je nedostatek pohybu. Ten může způsobit nejen bolesti pohybového aparátu či obezitu, ale i nedostatečnou výšku v dospělosti. Jedinou možností , jak současnou neúnosnou situaci napravit, je děti rozpohybovat.

 Pohyb je pro děti důležitý 

Každé dítě potřebuje ke svému životu a správnému vývoji pohybovou aktivitu. U předškoláků mluvíme dokonce o období fyziologické hyperaktivity, kdy je dítě neustále v pohybu a střídá různé motorické činnosti. Právě předškolní věk je totiž nejdůležitější období, které určuje pozdější kvalitu života každého člověka. Pokud mají děti v tomto věku málo pohybu , může to mít velmi negativní následky na jejich fyzický i duševní vývoj. V tuto dobou se fixují tzv. posturální pohybové stereotypy - to znamená, že si dítě spontánní pohybovou aktivitou vytváří vzorce pohybu, které pak používá po celý zbytek života. Pokud se "nezažijí" do nástupu do školní docházky , nikdy se již správně nerozvinou a jedinec pak využívá jiné ( a nevhodné ) stereotypy, což může mít dalekosáhlé následky. 

S pohybem začněte už u kojenců

 Dítě potřebuje dostat od rodičů prostor pro spontánní pohybovou aktivitu, dostatek času a motivaci. Zároveň je vhodné zařadit již od raného věku i tzv. řízenou pohybovou aktivitu, jako je například plavání kojenců nebo cvičení na míči. 

Jakmile začnou batolata dělat první krůčky, měla by mít brzy možnost vyzkoušet si různé povrchy terénů. Proto je dobré brát je třeba do lesa, na lesní cesty. Pokud by totiž děti,znaly jen hladký povrch, jako jsou asfaltový chodník nebo plovoucí podlaha, dělal ba jim nerovný terén v budoucnu problémy, zakopávaly by a kompenzovaly by si to špatnými pohybovými vzorci, které by vedly ke svalovým disbalancím. 

To , jak často, správně a efektivně se dítě pohybuje, má zásadní vliv na jeho vývoj a ovlivňuje například růst a formování kosterního aparátu, kvalitu kostní tkáně, rozvoj svalové soustavy, pubertální vývoj, celkový růst ( dosazení finální výšky v dospělosti ), pohybové schopnosti ( fixace pohybových stereotypů , koordinace, výkonnost ) i psychický vývoj. Zároveň platí, že úroveň rozvoje motoriky v dětství formuje kvalitu života jedince a určuje jeho vitalitu ve stáří.

 Pojďme dětem příkladem

Láska nebo nechuť k pohybu je částečně zděděná, ale největší roli hraje příklad rodiče. Pokud chceme zvýšit pohybovou aktivitu dětí, musí to vidět v rodině, a to už od útlého věku. Dítě musí být pozitivně motivováno za snahu, ne za výkon,a to jak v rodině, tak při hodině tělocviku.

Dříve, než do našich domácností pronikla technika, běhaly děti celé dny venku. Dnes tráví spoustu času sezením u televize, počítače či s mobilem v ruce. Rodiče je většinou dovedou, nebo častěji dovezou autem 2x týdně na nějakou řízenou aktivitu - sportovní kroužky,ale to pro jejich zdravý tělesný vývoj opravdu nestačí. Technické vymoženosti se podílejí na snižování naší pohybové aktivity, proto považuji za menší zlo aspoň je využít k pohybu. Ať už jde o různé cvičební podložky, televizní pohybové hry, počítačové aplikace, které poskytnou zpětnou vazbu o našem pohybu, různé přístroje od krokoměrů po fitbity, soutěžení v množství vykonaného pohybu na sociálních sítích nebo hledání kešek. 

Děti nám rostou do šířky 

České děti tloustnou. Kily navíc trpí každé páté dítě ve věku šest až dvanáct let. Z obézních dětí často vyrostou lidé s vleklými zdravotními problémy i narušenou psychikou, protože i komplexy ze svého zevnějšku jsou následkem obezity. Příčinou jsou nevhodné stravovací návyky v rodinách. Může za to také styl života naší populace, který naši potomci automaticky přejímají. To vysedávání u televize nebo u televize. 

Chodí ke mně cvičit děti různých věkových kategorií, sportovci či "nesportovci" . Několik z nich jsem oslovila...jsou různě staré, navštěvují různé základní školy a mají odlišná rodinná zázemí. Odpovědi dokládají známý fakt - děti za svá kila navíc nemohou. Odpovědnost hledejme u dospělých. 

"Ráda chodím ven, ráda jezdím na bruslích, na kole, často se dívám na televizi, často hraji na počítači", vyjmenovává své záliby 10.letá Šárka. Její 8.letá kamarádka Eliška má podobné záliby: " V zimě s dědou lyžuji, to mám ráda. Pak ještě jezdím ráda na kole, dívám se na televizi. A to je asi všechno." 

Také tato dvě děvčata mají kamarády a kamarádky, které mají nějaké to kilo navíc. A některé děti ve třídě se jim za to posmívají. Průzkumy ukazují, že děti začínají nabírat na váze v době, kdy nastoupí do školy. Předtím - coby děti předškolní - si hodně hrály venku, chodily na procházky a najednou sedí čtyři až pět hodin ve školní lavici . A o prázdninách opět tráví volno o počítače nebo u televize. 

"Když přijdu domů , tak se převléknu, najím se, podívám se, co dávají v televizi. Pak se podívám, co máme za domácí úkoly , co máme zítra. Pak musím jít pro bráchu, toho vyzvednu, přivedu domů, pak se naučím a potom si zapnu počítač ", popisuje svůj odpolední program/režim dvanáctiletý Pavlík. 

A když ho vidíte , určitě o něm neřeknete , že má pár kilo navíc. Naopak- moc rád chodí ven a přirozený pohyb mu není cizí. 

Stravovací návyky se zlepšují,ale pohyb, ten chybí 

Lékaři v ekonomicky vyspělých zemích už dnes hovoří o epidemii obezity. Počet lidí s nadváhou rok od roku roste a čím dál častěji se tento problém týká i dětí. S nástupem do školy mění svůj životní rytmus a ubývá jim pohybu a často se zvyšuje kalorický příjem. Děti jedí spoustu sladkostí, oblíbily si párky, oblíbily si jídla z restaurací, stánků rychlého občerstvení, hranolky, spoustu kečupu nebo pizzu. Co se dítě naučí jako malé, bude brát jako samozřejmé. Proto by se dítě mělo naučit vnímat cukrovinky jako doplněk , který k normálnímu jídelníčku nepatří. Další věcí,kterou mohou rodiče udělat, je nevystavovat sladkosti dětem na očích. Nabízet jim spíše ovoce a zeleninu, protože co děti vidí, to si spíše dají. 

Pokud to tímto způsobem půjde dál , tak zdravotní stav a potíže s vahou se budou jenom zhoršovat. Ale nutno říci, že podle jiného nového průzkumu, který prováděli někteří pediatři mezi dětmi, tak se pravděpodobně jídelníček dětí zlepšuje, ale zhoršují se pohybové návyky. Problém je také v tom , že děti nejsou na pohyb zvyklé. Ve škole sice mají povinné dvě hodiny tělocviku týdně, ale rodiče často své děti vybaví omluvenkami právě z hodin tělesné výchovy. Problém je také v tom , že někteří tělocvikáři nemotorné děti "trestají" tím, že jim přidají další cvičení, takže dítě je vyřízené z toho, že doběhlo poslední a musí si za "trest" zaposilovat a případně znovu běžet. Takže tělocvik jej nebaví a nemůže k němu mít v žádném případě pozitivní vztah. 

Sportovní kroužky jsou skvělé, ale nejsou samospasitelné 

Bohužel celá řada rodičů řeší vše tak, že od malinka dítě vedou k jednomu sportu. Ani to ale není dobře. Náročný trénink a tlak na výkon ubírá na radosti z pohybu a není výjimkou, že u dítěte dojde k vyhoření, kdy se sportem poměrně brzy úplně skončí. Navíc specifický pohyb bez dalších kompenzačních aktivit může vést i k poškození pohybového aparátu.

Přirozené zdravé sportování, které by děti rozvíjelo ve všech směrech a bylo pro ně zábavou, tak prakticky vymizelo. S nedostatkem aktivit jako chůze, běhání nebo lezení souvisí i zhoršující se schopnost dětí zvládnout základní pohyby, například hod míčem, kotoul, různé druhy skoků, včetně skákání přes švihadlo. Tyto dovednosti pak chybějí jak nesportovcům, tak úzce zaměřeným sportovcům.

Renata Hanáková

(Autorka je osobní trenérkou)